Vitorazsko je území na pomezí jihočeského Novohradska a Třeboňska a dolnorakouského Waldviertelu. 

Podél thranice s Rakouskem od města České Velenice po Staňkovský rybník byly po druhé světové válce vysídleny a následně zbourány tři obce a dvě osady. Z historickogeografického hlediska si můžeme tato sídla rozdělit do dvou skupin. Do první bychom zařadili pouze obec Nová Ves u Klikova, jež se rozkládala nejseverněji z těchto vesnic. Nová Ves od počátku vzniku až do svého zániku, s výjimkou období německé okupace, náležela k Čechám.

Ostatní zde popisovaná sídla, tedy Kunšach, Krabonoš, Blata a Rybné se nacházela v oblasti, která na počátku 19. století obdržela pojmenování Vitorazsko. Toto nevelké území lokalizované podél horního toku řeky Lužnice patřilo minimálně od doby vrcholného středověku do roku 1920 k Dolnímu Rakousku. Zajímavé je, že vitorazské vesnice nevytvářely jakýsi sjednocený homogenní region. Naopak se zde projevovala jejich originalita s rozdílnou historií, jiným národnostním poměrem a jinými vazbami. Posledními osadníky, kteří se museli vystěhovat z pohraničního území  jindřichohradeckého okresu byli právě obyvatelé obce Rapšachu a jeho bezprostředního okolí. 

Osada Rybné (původně zřejmě panství Weitra)

Osada Rybné (nejmladší německý název Fischbachhäuser) se nacházela přibližně půl kilometru jihozápadně od místa, kde se dnes potok Rybná vlévá do řeky Lužnice. Tento potok i krátký úsek Lužnice vytváří v této lokalitě již téměř jedno století státní hranici s Rakouskem. Je docela pravděpodobné, že název zmiňovaného potoka podmínil vznik českého pojmenování pro tuto osadu. Zatím nejstarší nalezená písemná zmínka o Rybném udává její německé pojmenování ve tvaru Vispach a zavádí nás do poloviny 14. století. Z listiny vitorazského purkrabího Hanse von Tettenbach z roku u 1355 se ovšem dozvídáme, že tehdy patřívala Rybná ještě ke vsi Wielands a nikoli jako později k Nové Vsi nad Lužnicí. Vitorazský purkrabí totiž tehdy se souhlasem svého pána a majitele vitorazského panství hraběte Albrechta von Öttingen prodal „od vsi Wielands osadu Vispach i s přilehlým lesem.“ 

O více než dvě století později se v gruntovní knize městského špitálu ve Weitře popisuje tato osada již jako pustá. Vzhledem k tomu, že v urbáři panství Weitra pro roky 1700 a novější se údaje pro ves Erdweis (tedy i pro Fischbach) nedochovaly, je obtížné dohledat další vývoj osady Rybné. Můžeme se pouze domnívat, že osada Vispach byla z důvodu nějaké epidemie, neznámých válečných událostí či něčeho podobného v minulosti svými obyvateli opuštěna a v pozdějším období znovu osídlena. Zdali však byla novodobá zástavba realizována na původním místě, nebo zda noví osadníci vystavěli své příbytky poněkud stranou od původního osídlení, to dnes ovšem nevíme. Vývojově poslední německý úřední název osady Rybné vystihuje ekvivalentní překlad z češtiny (Fischbachhäuser =domky rybného potoka).

Pozůstatky novodobé zástavby, která zanikla teprve v 50. letech dvacátého století, se nachází u staré cesty vedoucí od mostu přes Lužnici (na konci Nové Vsi nad Lužnicí) a vyúsťující na hlavní silnici spojující Gmünd a Breitensee. Pojedeme-li dnes po této komunikaci od zmiňovaného mostu směrem k hranici, po 1,5 km jízdy narazíme na křižovatku lesních cest, v jejímž okolí byly seskupeny domy osady Rybné. Zatímco v roce 1900 zde v pěti domech bydlelo 25 osadníků, pak při sčítání roku 1930 obývalo sedm rodinných objektů celkem 36 osob. V Rybném se nevyskytoval žádný obchod ani hostinec, zato zde svému účelu sloužila hájovna, která stála osamoceně 250 metrů jižně od výše uvedené křižovatky. Pozemek bývalé zástavby je v současné době sice zalesněný, avšak po každém stavení zde můžeme nalézt zbytky kamenné sutě. U cesty pozvolna klesající k státní hranici lze snadno objevit upravenou studánku s odtékající vodou. Do popisované lokality nás z Českých Velenic nebo z Krabonoše dovede cyklostezka číslo 341 a také pěší turistická značka červené barvy.

Převzato z textu p. Vladimíra Bednáře.