Vitorazsko je území na pomezí jihočeského Novohradska a Třeboňska a dolnorakouského Waldviertelu. 

Podél thranice s Rakouskem od města České Velenice po Staňkovský rybník byly po druhé světové válce vysídleny a následně zbourány tři obce a dvě osady. Z historickogeografického hlediska si můžeme tato sídla rozdělit do dvou skupin. Do první bychom zařadili pouze obec Nová Ves u Klikova, jež se rozkládala nejseverněji z těchto vesnic. Nová Ves od počátku vzniku až do svého zániku, s výjimkou období německé okupace, náležela k Čechám.

Ostatní zde popisovaná sídla, tedy Kunšach, Krabonoš, Blata a Rybné se nacházela v oblasti, která na počátku 19. století obdržela pojmenování Vitorazsko. Toto nevelké území lokalizované podél horního toku řeky Lužnice patřilo minimálně od doby vrcholného středověku do roku 1920 k Dolnímu Rakousku. Zajímavé je, že vitorazské vesnice nevytvářely jakýsi sjednocený homogenní region. Naopak se zde projevovala jejich originalita s rozdílnou historií, jiným národnostním poměrem a jinými vazbami. Posledními osadníky, kteří se museli vystěhovat z pohraničního území  jindřichohradeckého okresu byli právě obyvatelé obce Rapšachu a jeho bezprostředního okolí. 

Obec Kunšach (původně panství Heidenreichstein)

Samostatná obec Kunšach (německy Gundschachen) byla lokalizována jižně od Rapšachu a její zástavba jakoby kontinuálně navazovala na příbytky osadníků Spáleniště i Blat. O této vesnici nenacházíme v uplynulých desetiletích na české straně hranice téměř žádné informace. Seriózní publikace dobu jejího založení raději neuváděla. Populárně naučná literatura kladla období vzniku Kunšachu do 19. století, což však neodpovídá realitě. Už jen ta skutečnost, že matriky pro tuto obec byly vedeny v rozmezí let 1717 – 1784 pod farností Krabonoš, posouvá její stáří o jedno století do minulosti. Po roce 1784 náleží však ves k farnosti rapšašské a pod ní zůstává až do svého zániku.

Pokud se jedná o název vesnice, tak Kunšach představuje zkomoleninu německého úředního pojmenování Gundschachen (ve starší verzi Gundschach). Pokud se jedná o jazykovou příslušnost místních starousedlíků musíme konstatovat, že v severní oblasti Vitorazska, kam náležel Rapšach i Kunšach, převažovalo česky hovořící obyvatelstvo.

Na rozdíl od Nové Vsi u Klikova nebo Blat, kde převažovala zástavba ulicového typu, v Kunšachu se nacházely domy nejen u hlavní komunikace, ale také rozptýlené v krajině, podobně jako to dnes můžeme vidět v severních osadách sousedního Rapšachu. V pomyslném středu vesnice, kde dnes nalezneme kovový kříž s trnovou korunou, stála budova školy, zvonice a finančnice. V roce 1953 byla většina rodin Kunšachu přinucena se vystěhovat mimo pohraniční okresy ČSR (do vnitrozemí) z důvodu „nespolehlivosti“. Do uprázdněných usedlostí na Rapšachu (po vysídlení většiny obyvatel této obce) se mohlo přestěhovat z této vesnice jen několik málo rodin. Poté se přistoupilo k totální demolici zdejších objektů.

I přesto, že se do dnešních dnů nedochoval žádný stojící objekt z původní zástavby, můžeme ve zdejší lokalitě nalézt četné stopy po dlouhodobém pobytu lidí. Především je tu zachována řada pěkných studní, několik sklepení a četná seskupení kamenné sutě. Uvedeným katastrálním územím v současnosti prochází cyklostezka č. 341 a také pěší turistická trasa červené barvy.

Převzato z textu p. Vladimíra Bednáře.