Vitorazsko je území na pomezí jihočeského Novohradska a Třeboňska a dolnorakouského Waldviertelu. 

Podél thranice s Rakouskem od města České Velenice po Staňkovský rybník byly po druhé světové válce vysídleny a následně zbourány tři obce a dvě osady. Z historickogeografického hlediska si můžeme tato sídla rozdělit do dvou skupin. Do první bychom zařadili pouze obec Nová Ves u Klikova, jež se rozkládala nejseverněji z těchto vesnic. Nová Ves od počátku vzniku až do svého zániku, s výjimkou období německé okupace, náležela k Čechám.

Ostatní zde popisovaná sídla, tedy Kunšach, Krabonoš, Blata a Rybné se nacházela v oblasti, která na počátku 19. století obdržela pojmenování Vitorazsko. Toto nevelké území lokalizované podél horního toku řeky Lužnice patřilo minimálně od doby vrcholného středověku do roku 1920 k Dolnímu Rakousku. Zajímavé je, že vitorazské vesnice nevytvářely jakýsi sjednocený homogenní region. Naopak se zde projevovala jejich originalita s rozdílnou historií, jiným národnostním poměrem a jinými vazbami. Posledními osadníky, kteří se museli vystěhovat z pohraničního území  jindřichohradeckého okresu byli právě obyvatelé obce Rapšachu a jeho bezprostředního okolí. Tyto události se odehrály v červnu roku 1953.

Osada Blata (původně soudní okres Schrems)

Tato menší osada bývala v minulosti součástí obce Rapšach a tak je zapotřebí uvést alespoň základní údaje o tomto vitorazském sídelním celku. Původní zástavba v Rapšachu vznikala po obvodu poměrně dlouhé, rovnoběžkovitě se táhnoucí návsi, jejíž střed dominantně střežil kostel svatého Zikmunda. Existence tohoto chrámu je písemně doložena již k roku 1382 a tedy se pravděpodobně jedná o nejstarší kostel i farnost na území tzv. českého Vitorazska. V raném krátkém období byl Rapšach součástí dolnorakouského panství Litschau, po jeho zmenšení vydělením území okolo Heidenreichsteinu mezi roky 1391-1395 se tato ves stává součástí právě tohoto nově ustaveného panství Heidenreichstein.

Další změna nastává v polovině 19. století, kdy je vrchnostenská správa zrušena a obec se začleňuje k soudnímu okresu Schrems, který spolu s dalšími třemi soudními okrsky tvořil později větší územní celek, správní okres Gmünd.  Po připojení Vitorazska k ČSR v roce1920 náleží Rapšach až do roku 1960 k českému okresu Třeboň. Výjimku tvoří období mezi roky 1938-1945, kdy se obec stává součástí Velkoněmecké říše a je začleněna k říšské župě Dolní Podunají (Reichsgau Niederdonau).

Přestože se v různých historických obdobích eviduje rozdílný počet místních částí Rapšachu, základní osady vznikly po výše popisované pozdní kolonizační vlně právě čtyři. Dvě velké zastupovaly Spáleniště a Londýn (členěný ještě na Malý a Velký). Dvě malé obdržely pojmenování Ochůzky (také Vochůzky) a Paříž (větší část domů Paříže patřila k obci Tušť).

Obydlí v budoucí osadě Blata (německý název Mooshäuser) vznikají přibližně v polovině 19. století a představují tak nejmladší z pěti popisovaných zaniklých sídel na Třeboňsku. Název osady je vcelku frekventovaným označením pro lokality v krajinách s bažinným ekosystémem a německý úřední název vystihuje ekvivalentní překlad z češtiny (Mooshäuser = blatské  domky).

Blata se nacházela podél spojovací cesty mezi osadou Ochůzky a obcí Kunšach. Pojedeme-li od autobusové zastávky v Ochůzkách po této komunikaci směrem ke státní hranici, pak po pravé straně vyplňuje pozemky dnes stejně jako v poválečném období vzrostlý les. V Blatech se nevyskytoval žádný obchod ani hostinec, zato zde stála hájovna, v níž před vysídlením bydlela rodina Lexů. Místní osadníci se kromě tradiční práce v lese zabývali také těžbou rašeliny, která se nacházela na jejich pozemcích. Po patnácti domech, které byly zbourány, dnes nenalezneme žádné pozůstatky. Je to vcelku logické, neboť v místech kde stály, tvoří prostor převážně luční kultura.

Převzato z textu p. Vladimíra Bednáře.