Vitorazsko je území na pomezí jihočeského Novohradska a Třeboňska a dolnorakouského Waldviertelu. 

Podél thranice s Rakouskem od města České Velenice po Staňkovský rybník byly po druhé světové válce vysídleny a následně zbourány tři obce a dvě osady. Z historickogeografického hlediska si můžeme tato sídla rozdělit do dvou skupin. Do první bychom zařadili pouze obec Nová Ves u Klikova, jež se rozkládala nejseverněji z těchto vesnic. Nová Ves od počátku vzniku až do svého zániku, s výjimkou období německé okupace, náležela k Čechám.

Ostatní zde popisovaná sídla, tedy Kunšach, Krabonoš, Blata a Rybné se nacházela v oblasti, která na počátku 19. století obdržela pojmenování Vitorazsko. Toto nevelké území lokalizované podél horního toku řeky Lužnice patřilo minimálně od doby vrcholného středověku do roku 1920 k Dolnímu Rakousku. Zajímavé je, že vitorazské vesnice nevytvářely jakýsi sjednocený homogenní region. Naopak se zde projevovala jejich originalita s rozdílnou historií, jiným národnostním poměrem a jinými vazbami. Posledními osadníky, kteří se museli vystěhovat z pohraničního území  jindřichohradeckého okresu byli právě obyvatelé obce Rapšachu a jeho bezprostředního okolí. Tyto události se odehrály v červnu roku 1953.

Nová Ves u Klikova (původně chlumecké panství)

Počátek historie Nové Vsi, jejíž osudy se podstatně liší od osudů ostatních obcí na panství, je nutno hledat v polovině 18. století, kdy byla postavena při řece Dračici první sklárna na panství chlumeckém. Uvedená lokalita se nacházela nejen na jihovýchodním okraji dominia knížecího rodu Fünfkirchenů, ale zároveň i při tehdejší zemské hranici, kterou řeka Dračice oddělovala Země koruny české a Dolní Rakousy. Zřejmě z důvodu vyčerpání dřeva byla po třiceti letech provozu sklárna přemístěna hlouběji do nitra lesů blíže k Chlumu do místa pojmenovaného Nová Huť.

Na pusté holině v místech zrušené sklárny založil pak roku 1791 majitel panství František Jan Fünfkirchen na podnět svého rádce a ředitele panství Kösslera ves, do které se zpočátku stěhovali vedle několika málo českých rodin z Chlumu a okolí převážně osadníci německé národnosti ze sousedního rakouského Vitorazska. Na památku a na počest správce Kösslera byla po něm nová obec pojmenována v úředním německém jazyce Kösslersdorf a česky Nová Ves, ale ani jedno pojmenování se u lidu nevžilo. Německy hovořící osadníci používali kupodivu německý překlad českého úředního názvu Nová Ves – Neudorf  a pro Čechy všude na panství to byl tím pádem prostě Najdorf.                                             

Za relativně rychlý rozvoj vděčila Nová Ves především rašelině, která tu byla těžena na rozloze téměř 100 ha, rozprostírající se těsně při severovýchodním okraji vesnice. Zde je nutno říci, že s běžným typem jihočeských vesnic neměla Nová Ves nic společného. Byla to jen dlouhá řada domů a domků, táhnoucí se půldruhého kilometru po pravé straně silnice, směřující k rakouské hranici. Kromě této převážně přímé linie zástavby se v blízkém okolí nacházelo několik osamocených domů. Zdejší obyvatelé se mimo těžby rašeliny živili prací na svých relativně malých polích, dále pak při těžbě dříví v okolních lesích a konečně také pletli košíky a opálky.                                                                                         

V roce 1951 bylo zřízeno zakázané pásmo, jež procházelo obcí Nová Ves. Z důvodu bezproblémové ostrahy státní hranice bylo v červnu 1953 místní obyvatelstvo nuceně vysídleno a domy určeny k demolici. Do dnešních dnů se ve zmíněné lokalitě dochoval objekt bývalé hájovny, kovový kříž na kamenném podstavci a polozřícená stodola. V listopadu roku 2008 umístili zaměstnanci obecního úřadu v Rapšachu na parcelu, kde stávala hasičská zbrojnice, křížek z místního hřbitova. Křížek je opatřen tabulkou s datacemi této zaniklé vesnice. Do uvedené lokality nevedou zatím žádné turisticky značené trasy a tak je toto místo alespoň tímto způsobem označeno.

Převzato z textu p. Vladimíra Bednáře.