Obec Žíšov se nachází 1 km severně od Veselí nad Lužnicí v okrese Tábor.
Podle vyprávění nejstarších pamětníků obce, byl název odvozen od jména Jana Žižky na jeho počest.

V 15. století, v době husitů utrpěla obec mnoho škod od náboženské sekty adamitů a proto v roce 1421 nechal Jan Žižka vyslat 400 mužů na pomoc a ti adamity zbili, zajali a 40 lidí upálili. Na znamení vděčnosti  pak místní lidé nazvali obec Žíšov. Z písemných dokumentů byl poté název psán Žissov a v době úžené hlásky -ie- > -í- píší písaři zvratnou analogií Žiešov.
 První zmínka o Žíšově však pochází ze 12. století, kdy půda nynější obce patřila Vítkovcům. V listu Vladislava II. ze 6.října 1488 je zřejmé, že král nechal převést všechna práva k Veselí na Rožmberky, a tak obec patřila rodu dědičně, a to zásluhou pana Petra Voka a Oldřicha z Rožmberka. Po vymření rodu dostali veselské panství páni ze Švamberka a po deseti letech přišlo do rukou císaře Ferdinanda II.

Platební povinnost byla podle urbáře z r. 1518 pro každého jiná a v Žíšově se platilo z lánu 32,5 grošů, z jitra po groši a z provazce po denáru. Platit mohli občané hotově, nebo v naturáliích. Mimo to se platil desátek faráři do Dráchova 13,5 džberu žita a ovsa. Roku 1669 kníže Jan Adolf ze Švarcenberků nařídil úlevy platebních povinností a jemnější zacházení s lidem. Robotním patentem císaře Karla VI. z roku 1738, následně z r. 1775 byla robota značně zmírněna a patentem z 29. března 1848 úplně zrušena. Ještě v roce 1840 pracovalo 17 žíšovských rolníků zdarma na třeboňském panství pro Švarcenberka, takže jejich vlastní pole zůstala neoseta a pouze 1 rolník náležel pod řečické panství knížeti z Paarů. Po r. 1849 byl připojen k místní obci Dráchovu, od něhož se odloučil v r. 1873 jako samostatná obec v okrese Veselí n/L. Farou a školou patřila obec do Dráchova.

Tak náležela obec Žíšov spádově pod město Třeboň až do roku 1948, kdy byla obec v rámci reorganizace okresů přičleněna pod Soběslav. V roce 1960 byla obec připojena k Veselí jako jeho část Veselí nad Lužnicí III. – Žíšov, a to až do roku 1990, kdy se obec osamostatnila.

NEJSTARŠÍ ŽÍŠOVSKÁ PAMÁTKA – KAPLIČKA

Na místě zvoničky (dva sloupy se zavěšeným zvonem) nechal v roce 1837 rychtář Jan Šafránek postavit kapličku, protože byl zvon ze zvoničky několikrát ukraden. Kaplička byla původně postavena na počest sv. Jana Nepomuckého, ale vysvěcena byla  26.6.1907  na sv. Annu. O sedm let později zde položili kámen a Mší svatou a poutí žíšované oslavili tuto událost. Za I. světové války byl zvon zabrán na válečné účely, takže se po dobu války nezvonilo. Až po válce r. 1918 nechal tehdejší starosta František Lukšík z vlastních zdrojů zavěsit nový.

V roce 1935 byla kaplička opravena a zvětšena za poněkud dramatických okolností, protože oprava měla být hrazena z peněžní knihy s dary a odkazy, ale ta se bohužel nikdy nenašla. Oprava přesto proběhla a kaplička byla prodloužena o 1,60 m. Do přistavěné věžičky nad vchodem pak zavěsili Lukšíkův zvonek a do hlavní věže zvon „Tomáš“, který věnoval pan Vojtěch Trčka na počest svého tchána Tomáše Popelky. Poslední zednické úpravy provedl rodák Jan Kopačka, kdy zazdil do kapličky láhev s pamětním spisem a na pouť o sv. Anně byly všechny práce hotové.

Poslední rekonstrukce proběhla v roce 2003  firmou Dvořák – Kodl ze Zálší a nebyl nalezen ani Lukšíkův zvon ani láhev s pamětním spisem. Kaplička byla opravena a byla dána nová poměděná zvonička a fasáda. Také bylo upraveno a zmodernizováno zvonění kapličky. Spouštěcí mechanismus hodin řídí satelit a tak je žíšovské zvonění nejpřesnější v širokém okolí.