Obec Řípec leží na pravém břehu řeky Lužnice ve vzdušné čáře 4 km po spojení téže se řekou Nežárkou a (měří 752.95 ha) to směrem severovýchodním. Sousedí s následujícími katastrálními obcemi: Mezimostí, Zlukov, Doňov, Soběslav a Dráchov.

     Domy postaveny jsou na svahu kopce a to velkou většinou směrem východním. Nejvyšší část kopce toho se jmenuje „Strážka“ a ta leží 455 m vysoko nad hladinou mořskou.

     Jméno Řípec obdržela osada dle vší pravděpodobnosti od toho, že byla založena na kopci menším. Za starých časů se velkému kopci říkalo Říp, malému Řípec. Dle tohoto původu jména jest zřejmě vidno, že obec Řípec jest jednou z nejstarších osad v okolí, neboť již v 10. století se připomíná, že, mezi jinými osadami, i Řípec patřil panu Jindřichu Dráchovskému pánu na Dráchově. 
           Že krajina zdejší byla již velmi brzy obydlena svědčí  pohanské hroby v lese "Klobasná", kdež nalézají se ještě dosud zbytky mohyl. Výšše zmíněná „Strážka“, na které se prý nalézal trigonometrický bod, jež majitelem byl při lámání kamene odstraněn, jest památkou župní hranice „Doudlebské, bylať to hlídka území župního proti nepříteli ze župy sousední, poněvadž okolo Řípce táhla se zemská stezska od Dráchova přes řeku Lužnici do Rakous. Stezska tato byla velmi důležitou pro dopravu zboží.

     Tento zápis z úvodu Pamětní knihy obce Řípce, založené v roce 1922, tehdejší kronikář zřejmě přepsal ze staré kroniky, která se nedochovala; nejsou tedy známy dokumenty či prameny, z nichž tyto údaje čerpal.

     Další věta v kronice - Až do roku 1360 patřila obec Řípec paní Anně z Lipé, která ji v témže roce darovala panu Oldřichovi z Rožmberka. – zřejmě odpovídá skutečnosti. Její správnost podporuje listina, uložená ve Státním oblastním archivu v Třeboni pod označením „1. SOA Třeboň, Vs Nové Hrady, sign. HA 2046, listina č. 11, inv.č. 11.“. Tou již zmíněná Anna z Lipé dne 30. září 1363 přejímá od svých čtyř bratrů jako náhradu za věno mimo jiné i vesnici Řípec se vším příslušenstvím. Tímto projevem vůle zajistila, aby její vesnice Soběnov, Bukovsko, Řípec a Sedlce, které dostala od svých bratrů Petra II., Jošta I., Oldřicha I. a Jana I. z Rožmberka do doživotního držení, přešly po její smrti zpět na její bratry.

     Poté, jak stojí v obecní kronice, následoval v držení Řípce Vilém z Rožmberka. Dále náležela Soběslav s Řípcem panu Petru Vokovi z Rožmberka. Roku 1397-8 koupil pan Jindřich z Rožmberka ve vsi zdejší jeden a půl lánu pozemku a připojil jej ku špitálu soběslavskému. Z toho důvodu je dodnes v řípeckém v katastru soběslavský rybník, zvaný "Špitálek", zapsal kronikář.

     Vlastníci Řípce, jak dále připomíná obecní kronika, se poměrně často střídali: Poněvadž páni z Rožmberka nadělali mnoho dluhů – až na 200 tisíc kop grošů, byli nuceni zastaviti Soběslav i s Řípcem jejich bratru Joštovi, biskupu vratislavskému. Roku 1465 vypálili Řípec odbojní páni krále Jiřího z Poděbrad, poněvač mu byl přes to, že byl katolíkem, nakloněn. Když se Soběslav i Řípec trochu zotavily, byly opět vypáleny, koně sedlákům pobráni, a oni s holými rukama byly z vesnice vyhnáni od vojenského hejtmana Zdenka ze Šternberka, který též soběslavským připravil porážku.